FAQ  (rychlé otázky a odpovědi) o trénování a závodech

Četl jsem na tvých webových stránkách, že poblázněnost je tvoje oblíbená charakteristika agilitního psa. Ale co děláš s přemotivovaným psem, který se stává v prostředí agility štěkající příšerou,  která vůbec nepřemýšlí, nezůstane v odložení a má problém se zastavováním na zónách? Pracujeme na jeho sebekontrole před každou večeří, můžeš nám doporučit nějaká další cvičení? 
No, to zní přesně jako popis psa, který se mi líbí. Vyměnila bych za něj moji hodnou, přemýšlivou, chytrou a tichou borderku, tohle zní jako spřízněná duše s mojí La (pozn. Silviin pyrenejský ovčák). Pokud z toho budeš mít lepší pocit, ona také nevydrží na startu a jsem si 100% jistá, že by měla problém se zónami, pokud bych se s ní rozhodla dělat zastavované 2on2off  a je to také hlavní motiv, proč jsem dumala nad sbíhanými zónami, abych měla jednoho z těch kompletně poblázněných psů, které mám tak ráda a měla taky současně zóny :-)
Když jsem se rozhodovala pro La, jedna kamarádka mi radila „neber si merle, jsou příliš šílené pro agility“.  Poděkovala jsem jí, že mi pomohla se snáze rozhodnout: to je ta nejlepší věc, jakou mohu o svém štěněti slyšet! Jo, nevěřím, že v agility existují příliš šílení nebo přemotivovaní. A taky si nemyslím, že parkur je místo k přemýšlení: je to místo k BĚHU. Také mám myslitele (moji borderku Bu) a i když je opravdu dobře řiditelná a opravdu dobrý pes pro agility, schází jí to nepřemýšlivé šílenství, které La dělá tak skvělou. Bu je dobrá, ale prostě není tak skvělá.
Dokážu pochopit, že bláznivý pes jako je ten tvůj, není jednoduchý start pro začínajícího psovoda, ale stojí to za to. Zeptej se těch, kteří mají pomalejší psy a čisté běhy, co vše musí udělat, aby pes běžel rychleji. Jsi v mnohém lepší pozici, věř mi, ačkoli vím, že to není snadné. Není lehké uřídit takového psa, ALE -  čím více natrénujete, tím lehčí to bude. Takže na co bych se zaměřila, je naučit ho levá/pravá, vpřed, okolo a cik&cap, všechno mimo prostor agility, kde dokáže přemýšlet. Také pomůže samostatnost při provedení všech překážek (slalom a zóny). Když naučíš všechny tyto malé prvky, je velmi snadné je spojit do pěkného plynulého běhu – a není třeba přemýšlet, jen prostě běžet.  Nežádám po psu, aby přemýšlel a dokonce ani, aby zůstal na startu. Samozřejmě je to užitečná pomůcka, když to máte, ale podle mého názoru jsou v agility důležitější věci než tohle.
Doufám, že ti to pomohlo, aby ses cítil lépe a dalo ti to pár nápadů, co trénovat, až tě začne nudit všechen ten trénink odložení :-)

Co si myslíš, že je důležitější pro agiliťáckého psa, stavba těla nebo drive?
Já si myslím, že je to přístup. Podívej se na výraz La na fotce níže. V tom výrazu je vše, co potřebuješ pro agility

 
Jak poznáš, kdy je pes mentálně připraven, aby začal závodit?
Moje štěňata jsou mentálně připravena běžet závod asi ve 4 měsících. Do té doby uděláme tolik práce na socializaci, že nemají problém hrát si v jakékoli situaci, takže jsou mentálně připravena na start. Samozřejmě, nepoběžím si mi, dokud nebudou mít něco natrénováno.  Ale nikdy nepochopím, jaká mentální příprava je potřeba ze strany psa??? Myslela jsem si, že to je spíš ta moje část, ze strany psovoda.
Ne, nemám problém přihlásit psa na závody velmi brzy, protože vím, že nebudu dělat nic, co půjde proti mému tréninku a já si nemyslím, že by to bylo z jejich pohledu jakkoli jiné než na tréninku. Jsem mnohem opatrnější u svých studentů, obzvláště u těch, u kterých mám podezření, že by mohli mít problém se šťastným a pozitivním jednáním - pokud věci nejdou tak dobře, a dále u těch, u kterých mám podezření, že by slevili ze svých požadavků na zóny při honbě za dobrým výsledkem, ale všichni moji psi začali závodit v den, kdy splnili věk. S Lo a La jsem běhala jako předskokan, protože to bylo ještě v té době dovoleno,  byly velmi mladé, cca 12 měsíců. Prostě jsem se s nimi proběhla na nižší výšce a vynechala slalom. Ano, oni umí zaběhnout obtížný A3 parkur, dříve než znají všechny překážky a mnohem dříve, než skáčou na plné výšce.
Nicméně abych to shrnula, v zásadě se rozhoduji, když posílám určitý tým na závody, jak je připravený psovod, ne pes. Pro psa je to prostě další trénink, pokud se na to psovod dokáže takto dívat.

Co by bylo tvým cílem, když by ses poprvé přihlásila s novým psem na závody? Prostě nechat psa, aby ho to bavilo a naučit ho mít rád to prostředí?
Přesně tak. Dívám se na každé závody jako na příležitost, aby pes zjistil, že běhání s těmi zástupy okolo parkuru je ještě větší zábava, ale jen to nepřežeňte, jako jsem to udělala s La, pokud nechcete, aby se pes změnil v šílence, jen co uvidí ty davy: jo, La vždy běží na 110%, ale pro každých 100 lidí přidá dalších 10% :)

Opravdu trénuješ své psy na úrovni A3, dříve než je přihlásíš na první závody do A1?
No, trénuji je pro A3 od jejich prvního dne, co jsou se mnou, protože je to kategorie, kterou budou běhat 10 let nebo více, zatímco v nižších kategoriích budou běhat pár měsíců. O ano, když přihlásím svého psa na jeho první závody, moje šance na čistý běh by mohly být vyšší, pokud by ho mohla přihlásit do A3, než když musím do A1, protože A3 je to, co trénujeme od začátku a pamatujte si, otočky je to, co učím jako první věc!

Co si myslíš o háravkách na závodech?
Závodím od roku 1994 (sakryš, myslím, že stárnu) a závodím hodně. Běhala jsem se psem a posledních 10 let s fenami,když nehárali a samozřejmě i když hárali. Háravé feny startují na každých závodech a na každém tréninku, takže… Prostě takto trénujeme od samého začátku. Není to tak těžké, pokud to za těžké nepovažujete.
 
Co děláš pro svoji kondici? Vypadáš fit a jsi rychlá.
Nedělám nic zvláštního. Samozřejmě chodím ven se psy každý den, chodíme často do hor, trochu běhám a trochu se proběhnu při agility a při hrách se psy a to je vše. Když běžím agility se svými psy, snažím se běžet, co nejrychleji dokážu, aby oni také běželi, co nejrychleji dovedou, ale samozřejmě jsem mnohem pomalejší než třeba ti, co mají dlouhé nohy. Ale není to opravdu moc o tom běžet rychle, ale vědět, kam běžet :-)

Chci se zeptat na jednu otázku ohledně štěňat… Jak si vytváříš jejich vazbu? Samozřejmě hrou, být spolu co nejvíc času atd., ale jsou nějaké věci, na které myslíš, že se zapomíná? Máš nějaké hry, které jsi vymyslela?
Se štěnětem nedělám nic zvláštního, hodně hraní a učení triků. Když si hrajeme, hodně běháme a učím ho milovat běh v plné rychlosti, když mě honí. Když učím triky, ujišťuji se, že ho to BAVÍ BAVÍ BAVÍ, něco se mnou dělat. Začínám s kousky na uvědomění si svého těla a také na přemýšlení, rovnováhu, zbavení strachu. Ale obecně, cokoli se štěnětem děláte, co s vámi dělá rádo, je ta správná věc, takže…  Nedělejte si starosti a prostě se se štěnětem bavte!
Tuším, že jsi doufal v něco jako nějaký plán, trénování štěňat je fakticky moje oblíbená oblast, miluji štěňata, ale obávám se, že nedělám nic jiného, než že relaxuji a novým štěnětem se bavím a prostě dělám, co cítím, že je správné, než abych sledovala nějaký plán. Štěňata jsou tak rozdílná a vyžadují tak rozdílný přístup, že je opravdu kontraproduktivní upnout se na nějaký plán. Bavit se – to zní jako nejlepší plán, který dokážu vymyslet!
 
Jak jsi naučila ten trik s mísami?
Je to vlastně jeden ze snadnějších triků, pokud ho děláte tímto způsobem, je to jen pokračování cvičení, které hrajeme se štěňaty: vlez na krabici, vlez do krabice…  Dokonce i u větší krabice nejprve se dotkne přední nohou, potom klikám při každém pohybu zadní nohou, pak na každý pohyb správným směrem atd. Samozřejmě dokážete proces zkrátit tím, že štěně nalákáte, ale já to učím tak, abych je naučila přemýšlet. Když je krabice dostatečně velká, že v něm dokáže štěně normálně stát, začnu používat menší a menší krabice a popřípadě mísu. Pokud je zmenšujete postupně, je ten přechod poměrně snadný. Učím to již i na svých hodinách se štěňaty. 

Proč jsi do agility tréninků převzala systém práce s klikrem?
Když jsem před 17 lety vstoupila do světa trénování psů s mým samojedem, dostala jsem mnoho rad, jak to dělat, ale žádná z nich nefungovala na mé divoké alfa štěně. Nevzdávala jsem to – což byla také jedna z rad – ale zkoušela jsem najít něco, co by fungovalo na mého psa. Objevila jsem, že dokáže podat 110% výkon, když pracuje sám pro sebe, pro to, co se ON rozhodne dělat. Takže jsem využila této přednosti a využila těch jeho 110% - a o mnoho mnoho let později jsem se dozvěděla, že tento systém má již jméno.

„Dělám agility pro mé psy. Nedělám psy pro agility“ je věta z jednoho tvého rozhovoru. Je to nejdůležitější pravidlo, s kterým by měl psovod žít?
Určitě, příliš často vidím lidi, jak zapomínají na své psy, když zvítězí a myslí na ně jen když potřebují někoho obvinit, pokud se jim nedaří. Mně výsledky nic neříkají. V mých očích vyhrávám pokaždé, když máme se psem zábavu na parkuru a co mě zajímá nejméně je, zda rozhodčí nesouhlasí.

Všichni víme, že nemáš konkurenci v kategorii medium. Jak se cítíš běžet proti tolika skvělým psům a psovodům v kategorii large?
Začala bych krátkým příběhem z mého dětství:  když mě bylo 7, moji učitelé na základní škole mě poslali na závody v běhu na 600m a na těch malých, nedůležitých dětských závodech jsem se cítila tak špatně, že jsem se rozhodla již nikdy takto nezávodit, atmosféra pro mě byla příliš konkurenční, každý chtěl vyhrát za každou cenu a ta atmosféra nenávisti mě prostě ubíjela, byla to totální katastrofa a byla jsem si absolutně jista, že se nepřiblížím k žádným závodům. A vlastně se toho rozhodnutí držím. Možná vám to zní divně, protože víte, že jsem na závodech agility každý týden, ale já jsem tam jen, abych prověřila sama sebe a NE abych běžela proti komukoli. Vlastně bych dokázala snadno žít bez závodů (a vždy o tom přemýšlím, když zvoní budík uprostřed noci, abych byla ráno včas na závodech!), kdyby ty věci nebyly tak jednoduché: je prostě příliš snadné být perfektní na tréninku, potřebujete závodit, abyste věděli, jak dobrý váš trénink ve skutečnosti je.
Pro mě jsou závody zkouškou mých tréninkových metod, mých schopností vést psa na novém parkuru a mé schopnosti vydat to nejlepší v prostředí závodů. Závodím sama se sebou a ne proti komukoli. Vždy přeji to nejlepší každému soupeři a vždy jsem moc ráda, když vidím na parkuru dobrého, rychlého, šťastného a dobře připraveného psa. Ať se přihlásím do jakékoli soutěže, nepřihlašuji se, abych kohokoli porazila, chci si ověřit svůj trénink, vedení, nervy a přitom se něco naučit, abych se stala lepším handlerem a trenérem. Každý dobrý trenér/handler je pro mě jednoduše úžasná příležitost se něco naučit.

Jak dokážeš mít nervy pod kontrolou? Vypadáš, jako bys nevnímala, že tě všichni sledují?
Je mi to jedno. Nikdy jsem neříkala, že jsem dokonalá a tak se necítím být pod tlakem. Někdy dělám chyby, někdy jsem příliš pomalá, dělám něco pozdě, dokonce tu a tam zapomínám parkur. Nezatěžuji se tím, že mě lidé sledují, jak dělám hloupé chyby, protože to není žádné tajemství - někdy je dělám.

Joomla templates by a4joomla