Už aby bylo jaro. Dny se nám pomaličku natahují, ale na pohled na zelenou trávu a tréninky na měkkém pažitu si budeme muset ještě chvilku počkat. Má to svoje kouzlo a za pár měsíců to bude zpátky.
Díval jsem se do statistik. Dejdy se loni rozloučil se závodní kariérou v červnu na Otevřeném mistrovství východních Čech, které mu vyšlo skvěle. Dejdy toho dokázal hodně, z agilitní kratochvíle se stal pořádný koníček, díky němu jsem se hodně naučil, jak vodit v jeho maximálním tempu po ideální dráze. V agility jsme se dopracovali na 84% dobíhavost. Audík loni zlomil na závodech dvě tyčky ve slalomu. K čistému běhu jsme potřebovali pomoc vyšší moci, ale snažíme se být samostatnější a stvořitele vesmíru tolik nevytěžovat. Jsem mu vděčný za sportovní štěstí na kvalifikačkách, mistrovství republiky či Hungarian Open. Bajty povyrostla, do agility již trochu nahlíží a nejraději řádí na cvičáku s bráchou Bertíkem, se kterým je nerozlučná dvojka. Doma si oblíbila cupování papírů na pidikousky a Audi jí otevírá dveře do pokojů, kam by neměla přístup, princip zmáčknutí kliky zvládá delší dobu bravurně.