S juniorem Audim závodíme měsíc. Dlouho jsem čekal na čistý běh. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude jumping (vyžaduje od psa maximální koncentraci na skoky a psovod nemá šanci „rovnat“ běh na zónovkách). Nikdy jsem si nemyslel, že tento běh vyhraju. A v životě by mě nenapadlo, že to bude parkur, který bude posuzovat Anne Savioja, rozhodčí z mistrovství světa z Helsinek 2008! Přihodilo se mi to s postupovkou 5,25 ve Chvalnově, kam Tomáš Glabazňa pozval na Chvalnovskou pohodičku další rozhodčí Antonína Grygara a Anne Savioja z Finska a všichni tři rozhodčí se vystřídali ve stavění parkurů pro jednotlivé výškové kategorie.

Tratě byly pro závodníky výzvou a nutily nás přemýšlet nad úhly, náběhy, pozicemi, ale byly rychlé a prostorné. Dejdy vyhrál pohárek za 2.místo v součtu jump+agi za neděli. V nedělní agility byl 3., v sobotním jumpu byl 6., v nedělním 5., Audi byl 3.v sobotní zkoušce LA1. Ze závodů jsem si také odvezl i zážitky z míst na trati. Asi nezapomenu na náběh do slalomu po rovném tunelu v nedělním jumpu Tomáše Glabazni, který jsme s Audim dali a nezáleží na tom, že jsme se o dvě překážky dále vykolejili. Při dumání při prohlídce mě milosrdně nabrala za paty Martina Wasserbauerová, prošla se mnou jak jinak než za překážkou a prozradila mi dvě kouzelná slova „Audi, slalom“. Fungovalo to... Opavští Katmajáci byly vůbec na závodech vidět a umisťovali se. Pro anonymní analytiky z návštěvní knihy KA, kteří kladou důraz na rozjímání na parkuru pro radost a rychlost psa si nedovedou představit jinak než v souvislosti se strachem, uvádím, že pozorování prokázalo, že jim peláší psi, peláší lidi a obojí plémě ví, co na parkuru má dělat. A radost má i divák. Stejně krásné bylo sledovat úžasné výkony Jitky Lebedové, která převálcovala ostatní v kategorii S.

Na Velikonoční pondělí Tomík Glabazňa zorganizoval „Chvalnovský seminář se třemi“, tedy seminář agility pod vedením mezinárodních rozhodčích ze tří různých zemí: Anne Savioja (Finsko), Antonín Grygar (ČR), Tomáš Glabazňa (SR). Překvapilo mě, že se nenaplnil k prasknutí. Bylo to totiž mimořádné. Byla to továrna nápadů, metodických návodů, lavina informací o vysoké hodnotě, protože to zapadalo do mozaiky vlastních zkušeností, prostě škola se spoustou tipů s úkoly na doma. Dopoledne jsme procvičili sekvence, na třech sektorech si nás protočili jednotliví rozhodčí. Odpoledne jsme zdolávali pod vedením rozhodčího optimálně jeho parkur. Tomáš Glabazňa prověřil slalomové náběhy a nastínil, co všechno by pes měl umět vzhledem ke skladbě parkuru, pomohl mi objasnit opravy, Antonín Grygar pojmenoval naše problémy a upozornil, jak sladit vzájemný pohyb, poradil s metodikou řady nedotažených věcí.

Finská „Anička“ Savioja nás všechny pochybovače přesvědčila, procvičila s námi „ketschker“ a zázračně jsme s ním zaběhli její těsný odpolední parkur. Tak tomu neříkala, měl jsem možnost pro naši skupinku překládat, takže to vím z první ruky, ve Finsku to nazývají jménem finského závodníka, který to údajně vymyslel, nicméně tvořivá agiliťácká banda Čechů a Slováků to pro naše prostředí o polední přestávce přejmenovala na „zfiňu“ (jako Z FINska, zvukové spodoba byla důkladně rozebrána podle gramatiky), takže uvidíme, zda se „zfiňa“ ujme tak dobře jako „francie“. Díky za skvělou akci, díky rozhodčím za jejich čas a Tomáši Glabazňovi s chotí a ostatními obětavci za organizaci!!!