Loni jsme se s Dejdym stali vicemistry republiky. Na letošní mistrovství jsem odjížděl s vědomím, že zázraky nejsou pravidelný úkaz. Ale sportovní štěstí mě opět dopřálo umístění, tentokrát ne v součtech, ale v jednotlivém běhu.

^{Autor fotky: Ivan Růžička}

Mistrovství České republiky 2008 se konalo v areálu Krásná Louka v Mladé Boleslavi. Konkurence byla mimořádná, přihlášeno bylo rekordních 287 týmů, z toho 109 v eLkách. Závody posuzovali Jon Olson z Norska a Kees Stoel z Nizozemí. Nominovali se a havlovické sultánčí oranžové barvy reprezentovali: Danča Kejzlarová s Ferpíkem, Irena Kochová s Alfem a Faustem, já s Dejdym a Markéta Snopková s  Dafne a Molly. Se 4 oddílovými zástupci v kategorii Large jsme vytvořili i tým do družstev s názvem Sultánci.

Sobotní program zahajoval jumping jednotlivců. Výborné pozice si v nich vybojovala do dalšího běhu ve středních psech Markéta Snopková s Dafne a ve velkých psech Irča Kochová s Alfem. Nám úvodní běh nevyšel.  Dejdy se jedinkrát za dva dny špatně odrazil, 4 překážky před cílem dopadl do laťky a při dopadu blbě došlápl, já se na chvilku lekl a přibrzdil a nedotáhl směřování do tunelu a on ho minul, čili v sekundě běh v háji, 10 trestných bodů, což je příliš na to, aby se dalo myslet na dobrý výsledek. Dejdyho jsem nevracel, na další skočce jsem ho v tempu disknul, běh doběhl, jako by se nic nedělo a Dejdyho vydatně pochválil.  Zpětně jsem si nebyl jist, zda jsem udělal dobře, ale 2 chyby mi přišli stejné jako DIS a asi to bylo dobré rozhodnutí.

Dejdy pak dal 3 čisté běhy a nechal se skvěle vodit. Ve družstvech se mi neběhá dobře, je tam větší zodpovědnost a nervy. Agility družstev jsme zvládli bez chyby a přispěli jsme k tomu, že družstvo Sultánci (Faust, Ferpy, Dejdy, Alf) vybojovalo skvělé 4.místo.

Druhý den po tropické sobotě začínala chladnější neděle jumpingem družstev, s Dejdym jsme to dali opět čistě, ale dvě diskvalifikace v našem týmu vběhnutím na jinou překážku znamenaly konec nadějí družstva Sultánci.

Nejkrásnější na mistrovství republiky je drama na závěr v běhu agility kategorii jednotlivců. Závodníci jdou na start podle výsledků předchozího dne v opačném pořadí, takže poslední běhy ovlivňují pořadí a rozhodují pevné nervy a štěstí, stovky diváků okolo parkuru povzbuzují a sledují každý pohyb závodníka a gesto rozhodčího, aréna vydechne zklamáním při chybě a bouří při povedeném běhu.

V kategorii Medium nastupovala Markéta s pudlicí Dafne z 9.pozice, zaběhla čistě a v průběžném pořadí se zařadila na první místo. Z dalších závodníků před ní to dokázala Nikola Schovancová s Jessy a víc nikdo, takže jsme se s Markétou radovali z jejího stříbrného vicemistrovského umístění.

No a pak pokračovalo drama v naší kategorii Large. My s Dejdym jsme již nemohli zasáhnout do součtů, běželi jsme ve středu eLkového pole.  O nic mi nešlo, vybral jsem nejriskantnější vedení, abych ho vedl co nejrychleji. Ten parkur byl technicky promyšlený, tunel hned za áčkem, který se nešel, slalom vystrčený do prostoru, kde bylo třeba psu utéct zpátky, protože pak byla rovinka s malou zatáčkou a právě v té zatáčce byl dvojskok, pak prudce doleva za dálkou houpačka, pak proplejtačka mezi 4 skočkami a kladina jako přeposlední překážka těsně před cílem, kdy psi dobře vědí, že se finišuje a rádi zapomínají na zóny.

Na Dejdyho jsem byl fakt pyšný, nechal mě utéct ze slalomu, poslední tyčky dodělal sám. Přepnul jsem na rychlost, kterou musím běhat s Audim:-) a byl jsem dostatečně před ním a měl dost místa, aby zvládl dvojskok. za kterých jsem ho musel vytlačovat do obloučku a dále trochu šílený běh vyšel pozičně tak, že jsem dělal otočku na čelo za dálkou a Dejdy skákal proti mně. Ustál to. I tu zónu na kladině před cílovou překážkou, kdy to valil a já vlál a modlil se, aby to prošlápl.  Byl to možná nejlepší běh, který jsem běžel.

Jak se později ukázalo, dalo to na stříbro, druhá medaile pro Sultánky. Být druhý z více než stovky psů v běhu, kde jsou reprezentanti, nejzkušenější závodníci, ti nejlepší, to je něco. Rozhodčí při gratulaci dodal, že to byl fantastický běh a že je to velký úspěch s tímto plemenem. Přiznám, neznělo mi to jako obvyklý kompliment.

Daleko důležitější bylo pokračování, šlo o mistra republiky a přibližovali se závodníci, kteří na titul měli šanci dosáhnout. Dobrou lekci všem dala Olga Edrová,které pes po čistém běhu na předposlední kladině neudělal zónu podle jejích představ. Bylo pro ni důležitější psa okřiknout a nedovolit mu pokračovat a poslední skočku obešla.

Irča Kochová s Alfem nastupovala z 9.pozice. Desetiminutové přestávky, které pořadatelé vyhlásili před během, nevyvedly Irču ani profesora agility Alfíka z koncentrace, zaběhli chladnokrevně a čistě!  8 další týmů takové štěstí nemělo, nedařily se zóny, padaly laťky. Smůlu si vybral Radomír Hošta s Keanem startující z první pozice, Kean zavadil o laťku, která se chvíli houpala a pak spadla a zdvižená ruka rozhodčího zastavila jeho cestu za titulem. Po doběhu se mísil smutek a zklamání těchto týmů s euforií a jásotem lidí, shromážďujících se kolem vítězů a nekonečným kolotočem gratulací.  Takové je mistrovství republiky.

Bylo to opět neuvěřitelné a jsem moc spokojen. Moc dobře vím, že k výsledku je třeba dobrá práce od psovoda (nikdo není neomylný), dobrá práce od psa (neovlivním) a klika (neovlivním). Vycházelo to a bylo to prima.

Fotoreportáž z mistrovství republiky zde