1. místo v agility jednotlivců mezi tolika slavnými jmény. Laťku od titulu vítěze evropského poháru v jednotlivcích. Jsem rád, že nám to vyšlo. Jsem rád, že jsem byl součástí národního týmu.
EO je takové mistrovství Evropy pod otevřeným nebem otevřené mimoevropským zemím (letos s účastí Jižní Afriky, USA, Kanady, Japonska, Argentiny a Brazílie) a jen v large bylo 350 vybraných kousků, které prošly reprezentačním sítem svých zemí.
Najíždí se od čtvrtka, pátek je vyhrazen veterinární přejímce a tréninku jednotlivých zemí. Trénink je honosné slovo, k dispozici je 17minut na 32 lidí, není čas si nic projít a rozmyslet. Když situace není pod kontrolou, je tam stres, bloudění, srážky týmů, málo místa a je průšvih se na něčem zaseknout. Potřebuji pro Audiho více klidu. Trénink jsem vypustil a asistoval, zdržel jsem se tam a zaujal mě silový trénink španělských handlerů se spoustou signálů na protažení psů mezi bočnicemi odkudkoli kamkoli.
Starost o českou výpravu vzali na bedra Honza Smoček a Martina Vaškebová, zkušení praktici a třebaže závodili, vše klapalo. Díky kartičkám od Martiny každý věděl ve zmatku velkých závodů svůj časový plán. Honza řešil problémy (zvláště když Janě Zemkové zapsali o 9s horší čas, což by ji připravilo o 1.místo), stál fronty na výsledky.
V jumpingu jednotlivců od Gabi Steppan jsem se chytil, zdržel jsem se u dvojskoku a byl jsem pozadu na dalším out. Agility jednotlivců od Otto Frühwirtha se prostě povedl. Bylo to zvláštní, chvíli před tím přijeli Manychovi, naši oddíloví kamarádi a na plot roztáhli velký transparent s nápisem Agility Sultánci. Přišli se na nás podívat finští závodníci, chtěli vidět otce štěňat z Čech od Janity Leinonen a Tuulie Liuhto . V duchu jsem jen vybral jednu ze svých 4 možných variant vedení do páté překážky a prostě jsme se zvedli a udělali v této kulise přesně to, co bylo potřeba. Běh jsme mezi 339 psy vyhráli a kvalifikovali se do finále. (Výsledky zde)
Finále large posuzoval Steve Croxford a začalo se skluzem pod umělým osvětlením v silném dešti. Povrch dostával zabrat, halogeny se unavily, světlo vypadávalo. Objevovaly se nečekané věci i u týmů podávajících seriově skvělé výkony. Běžel jsem ve 22:30 jako předposlední. Zbyla mi polovina halogenů než měli první závodníci, chvílemi jsem Audiho jen tušil, střídala se temná a oslňující místa, ale my se s psíkem tušíme pravidelně. Vedl jsem po dráze, abych nic nekomplikoval a vedl v klidu. Zaběhli jsme druhý nejlepší čas, od titulu nás dělila spadlá laťka. Spekulace mysli „coby kdyby“ jsou vzrušující, ale věci jsou právě takové jaké jsou. Díky, že mě to dovedlo přes kvalifikaci až sem.
Nedělní běhy družstev jsem běžel v týmu Czech Large 4 s Katkou Terčovou s Čísitem a Ený, Radkou Wágnertovou se Zouím. Doběhli jsme vše, ale s chybami a to bylo málo.
Výsledky české výpravy – 6 medailí: Small: agility 1.místo Jana Zemková+Riči, 8.místo Lenka Hajduková+Mandy, finále 10.místo Renata Mandová+Alpinka, Medium: jumping 2.místo Martina Klimešová +Kiki, agility: 1.místo Martina Klimešová +Kiki, Large jumping 4.místo Tereza Králová+Nice, 7.místo Honza Smoček+Pipin, agility 1.místo my, finále 3.místo Honza Smoček+Pipin. Družstva 2.místo v součtech CzechMedium1 – Martina Klimešová+Kiki, Petra Hamšíková+Lara, Míša Motyčková+Eimi, Martina Vaškebová+Seban.
Jsem vděčný, že jsme s Audim udělali takový výsledek. Je to úžasná věc. Cesta k němu vedla díky lidem, kteří mi pomohli a věřili, že to k něčemu bude a nutili mě přemýšlet, jak věci změnit. Audi mě naučil trpělivosti a odolnosti. Užil jsem si v začátcích smích při plazení na startu či zmatků na trati, spoustu soudů, že je to příliš rychlé, nedá se to vodit zepředu, nedá se to vodit na těsno, že štěkání je špatné… Proplout čistě a v max.tempu parkur je zážitek a všechno, co se dá dělat, je pro to něco dělat.